Nechci úředníky Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) podezírat ze špatného úmyslu, ale to, co v panice způsobilo ministerstvo svými rozhodnutími před třemi týdny, by se dalo klasifikovat jako pokus o, byť neúmyslnou, likvidaci sportovních svazů v Čechách. Novináři celkové napětí ve sportu přiživují zkreslenými informacemi, i když snad i oni tak činí v nejlepší víře.
Čas od času, když už dlouho pracuji u svého psacího stolu, vezmu do ruky kytaru a zahraju si tzv. píseň dne. V poslední době u mě vyhrává Nohavicův song Starý muž, zejména poslední sloka: „Koupím si pergamen a štětec a tuš a budu mlčet, jako mlčí ti, kdo vědí už, a budu starý muž“.
Poselství o mlčení mi voní, pozoruji na sobě, že mluvím daleko méně než v mládí a naučil jsem se i naslouchat. Nicméně ještě nejsem natolik moudrý, abych zmlknul zcela.
Kolegové z deníku Sport mi naznačují, že na politická témata bych měl reagovat jen zřídka, a já si to beru upřímně k srdci. Odpusťte mi proto, prosím, že se v krátké době podruhé vrátím ke kauze, jež stále ještě silně rezonuje českým sportovním prostředím.
Po uvalení vazby na Miroslava Peltu nastalo vzbouření na vsi, jelikož sportovní svazy doposud neobdržely státní dotace, které měly dostat do 31. března 2017. Jestli to bude trvat ještě chvíli, některé svazy zbankrotují, poněvadž jsou na státních financích závislé.
Poslední kapkou této kauzy bylo, když na nejvyšší míru vystrašení úředníci ministerstva stanovili nové podmínky pro přidělení financí, kterými jako by polili kyselinou celý český sport. Například povinnost svazu přidat 40 % vlastních financí nad rámec státní dotace by zejména pro menší svazy s malou členskou základnou, které vůbec žádné jiné příjmy nemají, znamenalo, že by vůbec nemohly státní dotaci dostat.
MŠMT dále ve svých pokynech znemožňuje dle nových parametrů svazům poukazovat finanční prostředky klubům, což by mělo za následek nemožnost podporovat a motivovat je k rozvoji, a kluby by nemohly pořádat akce, což je samozřejmě běžná praxe, a vše by musel dělat svaz. A úplným nonsensem je požadavek, aby svaz při žádosti o dotaci vše naplánoval a garantoval z 90 % předem.
• Seniorská reprezentace (muži i ženy): 23 928 293
• Mládežnické reprezentace (lvíčata, kadeti, junioři): 12 218 500
• Mládež a vzdělávání: 23 716 000
• Mistrovské a nemistrovské soutěže: 17 390 000
• Beachvolejbal: 8 545 000
• Činnost odborných komisí svazu: 1 972 000
• Organizační činnost ČVS: 19 374 300
• Mezinárodní akce na území ČR (Světová liga, mistrovství světa U21 atd.): 36 808 000
• Podpora krajských volejbalových svazů: 7 210 000
• Ostatní: 5 240 000
Splnění takového požadavku by zase mohlo kupříkladu úplně ochromit akceschopnost svazu lyžování, který je nucen při organizaci akcí reagovat podle toho, jestli napadne sníh, či ne. Nebo třeba pro volejbal by to znamenalo trvale porušovat nařízení ministerstva, poněvadž se situace neustále mění podle toho, jestli to které národní družstvo postoupí na ME nebo MS.
Přitom máme osm národních celků od lvíčat, přes kadety, juniory až k dospělým, čili si dovedete představit, jaké jsou šance svazu dopředu vědět, jak všechno dopadne.
Nemlčet navzdory Nohavicově výzvě jsem se rozhodl proto, že v tisku se dočítám čiré nesmysly o činnosti sportovních svazů a bylo by ode mě alibistické nepokusit se je vyvrátit. Podotýkám, že nechci, aby tyto řádky vyznívaly ublíženecky, a že nepodezírám novináře ze špatných úmyslů. Pouze se domnívám, že nepracují s přesnými informacemi.
Tak zaprvé: vedení svazů nejsou zločinci, ale zvolené osobnosti, kterým členská základna daného sportu důvěřuje a svěřuje jim vedení na vymezené funkční období.
Zadruhé: svazy nejsou žumpy na peníze, nýbrž distribuují státní dotace okamžitě po obdržení podle zadání MŠMT dál do hnutí a nezadržují je. Navíc je musí ministerstvu každý rok podle jednotlivých kapitol do koruny vyúčtovat.
Zatřetí: svazy netají své rozpočty, pro příklad uvádím rozpočet volejbalového svazu na rok 2017, který činí celkem 156 402 093 korun, přičemž:
Začtvrté: svazy jsou ustaveny jako spolky za účelem řízení příslušného sportu. Jestli někdo má řídit auto, musí v ruce držet volant, mít kontrolu nad plynem a brzdou a předvídat situaci v provozu. Podobně řízení svazu musí mít stejné možnosti, pouze si místo volantu, plynu a brzdy dosaďte rozhodovací pravomoci, a zároveň i zodpovědnost. Vedení svazu není jen věcí uplatňování moci, ale rovněž věcí hluboce etickou.
Zapáté: MŠMT rozumí možná ekonomice, legislativě, ale nerozumí sportu, a proto dokud nebude existovat samostatné ministerstvo, musí se významní představitelé sportu podílet na stanovení systému rozdělování dotací pro sport.
Zašesté: paní ministryně (v rezignaci), ač má v jistém směru moje sympatie za způsob řízení sportu v době před policejní kauzou, v současnosti ministerstvo buď neřídí, nebo činí kroky, které jsou pro sportovní prostředí přinejmenším překvapivé, někdy až fatální.
Zasedmé: jakkoli se to jevilo v minulosti komplikované, je dnes jasné, že sport potřebuje své ministerstvo, či jiný samostatný úřad (se samostatnou rozpočtovou kapitolou), kde budou pracovat odborníci z oblasti sportu. V případě politických turbulencí, které lze očekávat stále a nepřetržitě, budou prostě jedni odborníci vystřídáni jinými, ale stále to budou odborníci na sport. Možná se s výměnou bude upravovat strategie, ale nenastane kolaps jako v současné době.
Vážení čtenáři, ještě jednou vás prosím o pochopení, že jsem otevřel politické téma. Cítil jsem, že se k této problematice musím ozvat s jediným cílem: doplnit informace, které v současnosti běží tiskem, a čtenář nechť si k tomu utvoří vlastní názor. A příště už opět aktuální sportovní dění.
HANÍK Zdeněk_Ministerstvo sportu?
