Lidé mi najednou začali říkat, že jsem se změnil, a chtěli abych se vrátil zpátky.
Možná se cítili ohrožení, možná se báli, že se s nimi přestanu bavit.
Naši přátelé změnu vnímají negativně nejvíce, když se od nich začneme výrazně odlišovat,
a děláme vlastní rozhodnutí, která vnímáme jako zásadní zejména pro náš život.
Sobeckost je vnímána jako negativní vlastnost, ale podle mě
občas musíme být sobečtí a myslet v první řadě na sebe,
protože jen tak můžeme dělat svobodná rozhodnutí pro svůj život.
A jakmile jsme spokojení se svým životem, potom můžeme myslet i na druhé.
Jak bychom mohli pomáhat druhým, když bychom nebyli spokojeni ani sami se sebou?
Když budeme neustále myslet na to, abychom se zavděčili jiným
nebo je nenahněvali, nebudeme nikdy skutečně svobodní,
protože budeme žít podle něčích představ.
My píšeme do své knihy života. Můžeme druhé přizvat,
aby nám nějaké kapitoly pomohli napsat, ale nikdo
by je nikdy neměl psát za nás!