PŘÍBĚH: "Moc dotyku."

  Je to moje dcera a zmítá jí bouře jejich šestnácti let. Nedávno ji sklátila nějaká choroba, a jakmile se z ní trochu zotavila, zjistila, že se její nejlepší kamarádka stěhuje kdovíkam. Ve škole jí to poslední dobou nejde tak, jak by si přála ona sama i my s maminkou. Ležela zavrtaná v posteli, potila ze sebe smutek a potřebovala nějak potěšit. Rád bych ji popadl do náručí a setřásl s ní všechny ty mizérie, které se zažírají do její mladé duše. Ale přestože vím, že mám o ni velkou starost a chtěl bych ji zbavit trápení, uvědomuji si také, jak je důležité nedopustit se nějaké nepředloženosti. 

  Jako rodinný poradce toho dost vím o nevhodných projevech citu mezi otci a dcerami, především prostřednictvím svých klientů, jejichž život byl hluboce poznamenán sexuálním zneužitím. Také si uvědomuji, jak snadno může být péče a důvěrnost brána jako projev sexuality, zejména muži, kterým je citová oblast španělskou vesnicí a kteří si jakýkoli projev citu vykládají jako erotickou výzvu. Oč bylo snazší vzít ji do náruče a utěšovat, když jí byly dva nebo tři nebo i sedm. Ale teď jako by se její tělo, naše společnost a moje mužství spikly proti jakémukoli pokusu o útěchu. 

  Jak to mám udělat, abych nepřekročil nutné hranice mezi otcem a dospívající dcerou? Napadlo mě, že jí nabídnu, jestli nechce namasírovat záda. Souhlasila. Jemně jsem masíroval její kostnatá záda a ztvrdlé svaly na ramenou a omlouval se, že jsem byl poslední dobou pryč. Vysvětloval jsem, že jsem se právě vrátil z mezinárodní soutěže v masírování zad, kde jsem se umístil na čtvrtém místě. Ujistil jsem ji, že je těžké zvítězit v masírování zad nad milujícím otcem, zvlášť když je v masírováni zad třída. 

  Vyprávěl jsem jí o soutěži a o soupeřích, a přitom jsem se konečky prstů a dlaněmi snažil uvolnit ztuhlé svaly a napětí, které se zabydlelo v jejím mladém životě. 

  Vyprávěl jsem o stařičkém scvrklém Asiatovi, který se umístil jako třetí. Celý život studoval akupunkturu a akupresuru a dokázal soustředit veškerou svou energii do konečků prstů, čímž masáž zad pozvedl na hotové umění. "Mačkal a hnětl ta správná místa na zádech s přesností kouzelníka," vysvětloval jsem a ukázal, co jsem se od něj naučil. Dcera zasténala, jenom nevím, jestli to byla reakce na má slova nebo na ono dloubnuti. 

  Pak jsem jí pověděl o ženě, která skončila na druhém místě. Byla z Turecka a od dětství provozovala břišní tanec, takže dokázala plynule pohybovat a vlnit svaly. Ta když masírovala záda, proudila jí z prstů do unavených svalů a těl nakažlivá vitalita a chuť tancovat. "Svaly na těle se začaly pohybovat do rytmu jejích prstů," a hned jsem to také předvedl. "To je divné," vyšlo přidušeně z úst zabořených do polštáře. Myslela tím můj monolog nebo masáž? Odmlčel jsem se a jenom jsem dál masíroval. 

  Za chvíli se zeptala: "A kdo vůbec vyhrál?" "To by tě nikdy nenapadlo! Představ si, že to bylo dítě." A začal jsem vysvětlovat, jak se jemným a důvěřivým dotekům dítěte, které objevuje svět pokožky a vůní a chutí, nemohlo nic vyrovnat. Byly tak jemné, že se to vůbec nedá popsat. Nepředvídatelné, něžné, hledající. Ty pacičky dokázaly říct víc než všechna slova dohromady. O tom, komu patří, o důvěře, o nevinné lásce. A pak jsem se jí dotýkal  tak jemně a něžně, jak jsem se to naučil od toho dítěte. Živě si pamatuji, jaké to bylo, když byla malá - jak jsem ji držel v náručí, houpal, sledoval, jak objevuje svůj svět a vyrůstá v něm. 

  Uvědomil jsem si, že tím dítětem, které mě dětskému doteku naučilo, je právě ona. Po chvíli jemné masáže a mlčení jsem prohlásil, že jsem rád, že jsem se mohl od světových expertů na masírování zad tolik naučit. A že jsem se tak mohl stát ještě lepším masérem zad své šestnáctileté dcery, která se bolestně přetváří do podoby dospěláka. V duchu jsem děkoval Bohu za to, že do mých rukou vložil takový život a že mi umožnil ten zázrak, abych se mohl dotýkat aspoň jeho části. 

Zítra si může na webu přečíst   PRAVIDLA PRO LIDSKÉ BYTOSTI