Slepičí polévka pro duši
"Odvaha"
"Tak ty si myslíš, že jsem odvážná?" zeptala se. "Ano, samozřejmě." "Možná máš pravdu. Ale bude to tím, že mě tomu měl kdo naučit. Povím ti o jednom takovém učiteli...
Když jsem před lety pracovala jako dobrovolnice v standfordské nemocnici, seznámila jsem se tam s holčičkou, která trpěla jednou neobvyklou a těžkou nemocí. Zjistilo se, že se může uzdravit jenom tak, že dostane krev od svého pětiletého bratra, který tutéž nemoc zázračné přežil a vytvořil si v těle protilátky. Lékař bratříčkovi vysvětlil, jak se věci mají, a požádal ho, jestli by byl ochoten své sestře krev dát. Viděla jsem, jak na okamžik zaváhal, jenom tak, aby stačil nabrat dech, a hned odpověděl: ,Ano, udělám to, když to Lizu zachrání.' Při transfúzi měl lůžko vedle své sestry, díval se na ni a usmíval se, stejně jako my všichni, když jsme pozorovali, jak se jí vrací barva do tváří. Potom zblednul a zvážněl. Podíval se na lékaře, který stál nad ním a třesoucím se hlasem se zeptal: ,Začnu umírat hned teď?' Byl malý a špatně si vysvětlil, co mu předtím lékař říkal; myslel si, že své sestře bude muset dát všechnu krev. "Je to pravda, naučila jsem se být odvážná," dodala, "ale jen proto, že jsem měla dobrého učitele..."
Dan Millman