SLEPIČÍ POLÉVKA PRO DUŠI...
Bobbie Probsteinová
Píseň srdce
Kdysi dávno žil jeden skvělý muž, který se oženil s dívkou svých snů. Z jejich lásky se narodila holčička. Byla čiperná a veselá a onen skvělý muž ji měl moc rád. Když byla ještě hodně malá, zdvihal ji do výšky, broukal jí a zpíval a tancoval s ní po místnosti se slovy: "Mám tě moc rád, moje malá." Když holčička vyrůstala, onen skvělý muž ji k sobě vždycky přitiskl a řekl jí: "Mám tě moc rád, moje malá." A holčička našpulila pusu: "Já už nejsem žádná malá holčička." Muž se tomu zasmál a řekl: "Ale pro mě budeš moje malá pořád." Holčička, která už vůbec nebyla malá, odešla z domova a vydala se do světa. Poznala lépe sebe i onoho muže. Poznala, že je opravdu skvělý a silný, protože teď jeho silné stránky viděla sama. Jednou z nich bylo, že dokázal projevovat lásku své rodině. Kamkoli se holčička vydala, všude jí onen muž zavolal a řekl jí: "Mám tě moc rád, moje malá."
Jednoho dne v bytě oné holčičky, která už vůbec nebyla malá, zazvonil telefon. Se skvělým mužem bylo zle. Ranila ho mrtvice. Má afázii, vysvětlili holčičce. Nemůže mluvit. A nebyli si ani jisti, jestli rozumí, co mu lidé říkají. Nemůže se smát ani usmívat, chodit, objímat, tancovat nebo říct holčičce, která už vůbec nebyla malá... A tak šla k lůžku, na kterém ležel onen skvělý muž. Když ho uviděla v nemocničním pokoji, vypadal malý a vůbec se nezdál silný. Díval se na ni a pokoušel se něco říct, ale nešlo mu to. Holčička udělala to jediné, co mohla. Vylezla si na postel vedle skvělého muže a z očí jí tekly slzy. Natáhla ruce kolem nehybných ramen svého otce. Položila mu hlavu na prsa a myslí se jí honila spousta věcí. Vzpomínky na ty krásné časy, které spolu strávili, jak se s ním vždycky cítila v bezpečí a jak jí bylo dobře. Trápila ji ztráta, se kterou se bude muset vyrovnat, stýskalo se jí po slovech, kterými ji vždycky utěšoval. A pak uslyšela, jak mu bije srdce. Srdce, které bylo vždycky plné oné melodie a slov, která jí tak chyběla. Srdce bilo vytrvale dál a nedbalo na poškození ostatních částí těla. A jak na něm měla položenou hlavu, stalo se kouzlo. Uslyšela to, co potřebovala slyšet Jeho srdce bilo do rytmu slov, která už jeho ústa nedokázala vyslovit... Mám tě moc rád Mám tě moc rád Mám tě moc rád Moje malá Moje malá Moje malá A to jí stačilo.