Dlouho se zaobírám tématikou zprostředkování pohybových schopností ve volejbale pomocí řeči. Jako trenéři mluvíme pravidelně s hráčkami i hráči, abychom docílili zlepšení schopnosti správně vyřešit herní situaci. Že je to nadmíru těžké, víme všichni moc dobře. Některé moje myšlenky k tomuto tématu bych rád představil. Během mého trenérského vzdělávání na začátku osmdesátých let nám mnou velmi ceněný profesor Julius Schüchner objasnil možnosti rytmizace v praxi a mě tím opravdu nadchnul. Právě díky tomuto, praxi blízkému zprostředkování zjednodušení složitých pohybových forem, jsem začal vyzvídat možnosti tohoto principu. Začal jsem se sám sebe ptát, proč působí např. rytmicky vyslovené slovo Am-ster-dam ve vztahu na rytmus smečařského rozběhu rušivě

(Am – první směrový rozběhový krok, ster – druhý brzdící krok, dam – třetí rozběhový krok - dokrok)   

Dnes si myslím, že jsem na tuto otázku našel odpověď: Protože slovo Am-ster-dam sice může být vysloveno ve správném rytmu ve vztahu k pohybu, ale nemá absolutně nic společného se samotným pohybem. Moje zvědavost mě donutila hledat klíčová slova, dráždivá slova, rytmicky a dynamicky složené slovní impulsy, metafory, zkrátka jsem začal hledat zjednodušení řeči. Meinel a Schnaber v roce 1987 řekli: „Člověk (……) se zvládnutím řeči a myšlení učí více a více cílevědomě, plánovitě a vědomě jednat. Tato filozofická věta mě přinutila přemýšlet. Začal jsem se ptát, jak bych já jako trenér tuto myšlenku mohl využít v praxi. Pomocí řeči můžeme mezi sebou komunikovat a pomocí řeči jsme schopni abstrahovat. Ve sportu můžeme předměty, ale i pohyby a jevy pojmenovat slovy a popsat je. Tyto popisy jsou více či méně jasné, ale nemohou vyjádřit celistvost světa předmětů. My ovšem můžeme slovy vyjádřit průběhy pohybů (např. bagrovat), dokonce i složité herní jevy (např. útok po přihrávce). Ačkoli se přísloví „obraz řekne více než tisíc slov“ strašlivě opotřebovalo, neztratilo nic na aktuálnosti. Myslím si, že toto přísloví je dostatečně jasné. Mám pocit, že jednotlivé slovo vytváří ten nejlepší most mezi partnery rozhovoru, protože je často spojen s obrazem (nebo filmem). Podobně to platí i u pohybů. Chtěl bych to popsat podrobněji. Řízení pohybu pomocí slovních impulsů (slovní impuls je krátký slovní náznak) v rámci verbálního tréninku je nejúčinnější pomocí. Buď hlasité mluvení trenéra nebo trenérky nebo mluvením sám se sebou během přípravy na pohyb, nebo během samotného pohybu. Toto mluvení podporuje napodobovací a myšlenkový proces a také proces představivosti v pro učení relevantní formě. Pokud mluvíme o svém vlastním pohybu, vidíme ho před našima očima. Atlet se například u rozběhu učí svůj pohybový rytmus vnitřně odříkat a vidět ho před sebou.

Aby se dosáhlo optimálního působení tohoto mluvení na provedení pohybu, je třeba:

·         Nejdříve odříkat nahlas a nijak nezkracovat slovní pokyny

·         V průběhu tréninkového procesu jsou tyto slovní pokyny redukovány

·         Později se pokyny zkracují na slovní impulsy

Příklad:

Slovní řada „A – vy – skoč“ je jednou z možností, jak zvládnout poslední tři kroky rozběhu při útočném úderu pomocí verbálních, melodických a rytmických slovních impulsů.

Pro tyto impulsy platí:

·         musí být co možná nejkratší – není vhodné prodlužování slov během pohybu.  

·         Musí být výstižné (měly by obsahovat výstižnou verbalizaci)

·         Schopné vrýt se rychle do paměti (např. metaforické zkratky)

·         Musí být nezaměnitelné (žádné jiné podobně znějící metafory

Platí tedy, že akusticky dynamické rytmické informace jsou často pro učení relevantnější než zdlouhavé objasňování pohybových průběhů pomocí řeči.

Příklad pohybu od zatažení lokte po úder do míče při útočném úderu: Čaa-bum

Čaa – zatažení lokte Bum – úder do míče  

Slovní impuls Čaa-bum může být rytmicky a melodicky podle potřeby a cíle obměňován. (Např. plachtící servis a útočný úder)

Co umíme vyslovit, umíme také myslet nebo vidět před naším duševním okem a tento obrázek zase popsat.

Mluvení musí byt označováno jako vědomé myšlení, které můžeme slyšet a jehož obrázky probíhají před tzv. duševním okem. Víme ovšem, že přijímající musí tyto obrázky složené ze slov opět přeměnit. V této oblasti leží časté příčiny nedorozumění, a proto je potřeba se dohodnout na jednotných slovních impulsech, zkratkách a metaforách. Příčiny nedorozumění nebo nedostatečný pokrok v učení způsobují také často pro učení nerelevantní výroky od nás trenérů. Co může udělat hráč s informací typu:“Blokuj důsledně“, „vyskoč výš, pak můžeš lépe zaútočit“ nebo „Teď dobře podávej“. Takovéto výroky hráči v jeho vývoji nepomohou, přesto má trenér pocit, že hráči něco řekl, co může udělat lépe. Udělali jsme to jako trenéři opravdu?   

Thomas Artner, přeložil Radek Krpač