Nádherné probuzení :)
“Jo, chlapče, tak na tohle už jsem moc starej.”
Přijde mi, že často používáme svůj věk jako berličku,
abychom se na něco mohli vymluvit.
Myslíme si, že o naší aktivitě nebo způsobilosti rozhoduje číslo
v občance, ale spíše je to naše vlastní víra ve věk. Věříme, že jsme staří,
a mnoho věcí kvůli tomu v životě ani nevyzkoušíme,
aniž bychom vůbec věděli, zda to můžeme dokázat.
Mnohdy v tom hraje roli mnohem víc obava z toho,
co by tomu řeklo naše okolí.
“Prosimťe, v těch tvejch letech, máš to ještě zapotřebí?”
Jenže, pokud máme sen, a chceme v životě ještě něco dokázat
před tím, než si pro nás přijde zubatá, tak je naším privilegiem
zvednout se, a jít za tím. Výmluvy na věk přenechme jiným,
ať si sedí u televize, když chtějí. My nemusíme.
Chceme cestovat, skákat padákem nebo vyjít na nějakou pěknou horu?
Udělejme to rozhodnutí a pusťme se do toho,
co je skutečně v našich možnostech!
Tematický citát:
Starý budeš, až když se za starého začneš považovat.
S věkem to nijak nesouvisí.
Otázka k zamyšlení:
Říkám si někdy v duchu, že jsem na "to" už moc starý?
Afirmace dne:
Žiju skutečně naplno, a pouštím se do úžasných nových věcí.
